Mezinárodní den svobody médií ve stínu stupňujícího se nátlaku na veřejnoprávní televizi

Je smutné prožívat mezinárodní den svobody tisku ve chvílích, kdy v přímém přenosu vidíme, jak se někteří politikové o tuto svobodu snaží veřejnoprávní média připravit. Bohužel, velké části společnosti je to očividně jedno. 

Tlak Rady ČT na veřejnoprávní televizi je poměrně podstatným tématem posledních týdnů a v tomto směru tak můj článek nebude nijak přelomový. Co mě ale osobně udivuje, je to, jak velká část společnosti je vůči tématu ohrožení nezávislosti veřejnoprávního média zcela lhostejná. A to v situaci, kdy mnozí radní již zcela odhodili zábrany a otevřeně vedou boj proti ČT. Na následujícím příkladu (o kterém jste už pravděpodobně slyšeli) chci demonstrovat, jak urputně se někteří radní (včetně jejího předsedy) snaží ČT zavařit. 

Stejně jako množství lidí ve svém okolí, i já sleduji aktivity spolku Milion chvilek pro demokracii. Ať už si o této organizaci myslíte cokoliv, byla by škoda vynechat jeden zajímavý příspěvek, totiž přestřelku mezi tzv. „chvilkaři“ a Pavlem Matochou, předsedou Rady ČT.  

Spolek na svém facebookovém profilu odkazoval na zjištění dozorčí komise ČT, která konstatovala, že vazby mezi ČT a firmou GOPAS, kde generální ředitel ČT vlastní menšinový podíl akcií, nejsou nijak nestandardní. Milion chvilek to, stejně jako mnohá média, podával jako důkaz, že generální ředitel není kvůli této firmě ve střetu zájmů (odhalení údajného střetu zájmů Petra Dvořáka byl důvod, proč před pár týdny radní Hana Lipovská dorazila na zasedání Rady za doprovodu policie). Matocha pak na svém facebookovém profilu zveřejnil reakci, v níž kritizuje Milion chvilek, jenž se údajně snaží stranit současnému generálnímu řediteli. Přitom se však sám dopustil několika trapných omylů, které pochybnosti o jeho vhodnosti pro post předsedy Rady ČT rozhodně nerozptylují. Podle zjištění dozorčí komise totiž Česká televize sice obchodovala s firmou GOPAS, nicméně v takové výši, která je jak pro ČT, tak pro GOPAS zcela zanedbatelná. Firma navíc s ČT obchodovala již v době, kdy Petr Dvořák v ČT nepůsobil a podle všeho ani nevěděl o nynějších transakcích, jelikož částky, která firma GOPAS veřejnoprávní televizi fakturovala, byly hluboko pod podpisovým limitem generálního ředitele. Dozorčí komise ve svém stanovisku explicitně uvádí, že „nezjistila žádné nedostatky a nemá žádné doporučení.“ To však v mentálním světě Matochy nic neznamená, navíc tvrdí, že dozorčí komise se střetem zájmů generálního ředitele nezabývala. Říká, že Dvořák má být ve střetu zájmu mimo jiné proto, že dle Zákona o České televizi generální ředitel „nesmí mít od České televize jiné příjmy, než peněžitá plnění poskytovaná v souvislosti s výkonem funkce podle tohoto zákona nebo příjmy z užití předmětů ochrany podle autorského zákona.“ Jenže jak spolek následně správně uvádí, příjmy z akcií se podle českého právního řádu za výdělečnou činnost nepokládají a ve smyslu Zákona o ČT se tak o střet zájmů pravděpodobně jednat ani nemůže. Jak již někdo přede mnou trefně poznamenal, pan Matocha si naběhl na vlastní vidle. Bizarně také působí argument, že vyjádření dozorčí komise nijak nesouvisí s možným konfliktem zájmů generálního ředitele. (Když to s Dvořákem nesouvisí, tak z jakého důvodu měla Rada patetickou potřebu zadat obchodní vztahy mezi ČT a firmou GOPAS dozorčí radě k prověření?)

Na závěr nelze vynechat osobní útok předsedy Matochy na spolek Milion chvilek, neboť dle něj tato organizace brání generálního ředitele, jelikož ČT „extenzivně a pozitivně informovala o tomto spolku.“ I tento argument je dost mimo. Minulý čtvrtek proběhly na Václavském náměstí největší demonstrace tohoto spolku od počátku covidové éry. A překvapivě pro pana Matochu, nejen Česká televize, ale i soukromá Nova a Prima příspěvek o demonstracích zařadily do svého zpravodajství. Osobně jsem zpětně zhlédl příspěvky všech tří stanic a poctivě můžu říct, že obsahově ani délkou reportáž ČT nijak zvlášť nevybočovala z narativu Novy nebo Primy.  

O čem toto celé svědčí? Zaprvé, někteří radní se očividně snaží najít jakoukoliv záminku pro útok na ČT. Zadruhé, těmto radním očividně nejde o efektivní fungování ČT (jinak by tak okatě neignorovali fakt, že česká veřejnoprávní televize je podle průzkumu mezi českými občany považována za nejdůvěryhodnější stanici a jen za letošní první 3 měsíce roku se stala zdaleka nejsledovanějším televizním médiem v ČR). Zatřetí, pokud jako společnost nezačneme projevovat větší nelibost nad výběrem radních (kteří nás mimochodem mají reprezentovat), je možné, že se velmi rychle česká veřejnoprávní televize změní na provládní médium po vzoru Polska nebo Maďarska. Jistě, možná si nyní říkáte, že je dobře, že konečně přišel někdo, kdo ČT „klepne přes prsty,“ aby zpřehlednil financování této "zaprodané" instituce. Troufnu si ale říct, že nemusím být fanouškem X-té řady StarDance, abych pochopil, že o to nynějším radním nejde.  Jejich cílem je ovládnutí České televize a proniknutí do řídících struktur. Samozřejmě na to nebudou sami, členové volebního výboru poslanecké sněmovny ovládnutého členy hnutí ANO je jistě rádi podpoří. A věřte nebo ne, až tito politikové ČT dobudou, doplatíme na to všichni, neboť mediální krajina v naší zemi není tak silná a pluralitní, aby na odpadnutí tak silného média, jakým ČT je, nedoplatila.

Třetí květen je mezinárodním dnem svobody tisku, při té příležitosti je docela vhodné připomenout si, že dle aktuálního mezinárodního srovnání svobody médií Reportérů bez hranic je Česko 40. na světě. Ještě v roce 2013 jsme přitom byli na šestnáctém místě. A pokud něco nezačneme dělat, brzy se najdeme v kategorii ohrožených států, hned vedle Maďarska, Polska nebo třeba Kyrgyzstánu.